Smysl života a jeho konec
Smysl života a smrt
Smrt. Někdo se jí bojí, někdo v ní vidí hrdé zakončení života. Pro jednoho je to nejistota, pro druhého existence lepšího bytí. Jistí si však můžeme být v tom, že pro každého je to symbol rovnosti mezi všemi lidmi. Nezáleží na naší barvě kůže, národnosti, náboženství nebo názorech. Každý zemřeme. Dřív nebo později. Ostrá slova pro každého smrtelníka, ještě ostřejší pro toho, kdo se s tímto faktem neumí smířit.
„Celý lidský život je jen cesta ke smrti.“ Seneca
Přesně tak. Stejně jako mnoho filosofů se i Seneca zamyslel nad otázkou bytí. Proč absolvovat cestu do slepé uličky, ze které není návratu? Vlastně nevím, proč nad tím přemýšlím, když to nedokázali rozlousknout ani ty největší mozky světa. Odpovím si však jednoduše: Každého se to týká. Každý na to myslí. Já nejsem žádnou výjimkou. Ale je to smutné, že ano? Člověk si připadá jako skot. Skot, jenž celý život bojuje o přežití a zdokonaluje své vlastnosti, aby ho na konci pastýř nemilosrdně zabil. Je snad tímto pastýřem Bůh? Těžko říct...
Nutno tedy uznat, že lidský život vypadá na první pohled docela bezvýsledně, či dokonce postrádá smysl! Argumentem nám však může být, že pro mnoho lidí existují věci, pro které stojí za to žít, ač ví, že tomu tak nebude navždy. Láska. Přátelé a nejbližší. Krása. Auto. Je to relativní. Pouze však díky těmto potřebám nabírá náš život smysl a naše snažení se nemusí jevit pošetile.
Stále je tu však množina lidí, kteří tyto věci postrádají a jejich život se rázem mění v jedno jediné peklo, ze kterého je právě smrt jediným únikem. Ale uvědomme si: Není právě naše osobnost jednou z těch nejdůležitějších a nejnezbytnějších „potřeb“ k životu? Každý jsme přece odlišní a každý plníme svou úlohu v postavení společnosti a jsme nepostradatelným dílkem celé této skládačky života, bez kterého se ostatní dílky často neobejdou. Tato myšlenka by nás měla podle mne mimojiné také držet nad vodou a posloužit nám jako důvod k tomu, abychom zítřejší ráno opět vstali a prožívali další den.
Ptám se tedy: Má život smysl? Má. Nevíme, proč tu jsme, ale víme, že ač nás na tom konci slepé uličky čeká smrt, měli bychom uličkou projít s hlavou vztyčenou, myslí pevnou a rozvážnou a jít vstříc celému tomu dobrodružství, plnému štěstí i neštěstí. A pokud si uvědomíme tuto existenci sebe sama, ulička se může jevit prostornější, než se zdá.