Za památkami města Olomouce
21. 5. 2009
Historické jádro statutárního města Olomouc
Olmütz, Ołomuniec, Olomucium, Holomóc. To jsou jen další synonyma pro kdysi hlavní středisko Moravy, dnes přinejmenším centrum úrodné Hané, nacházející se v Hornomoravském úvalu, s bohatou kulturou, architekturou a tradicí. Olomouc.
Už při vstupu do historického jádra města nás zaujala bohatá výzdoba tamních budov, jako síť mezi domy úzké uličky, podobné těm pražským, a další zajímavosti, kterými toto staré město disponuje. Dozvěděli jsme se, že ve 2.století našeho letopočtu, když byl starověký Řím na vrcholu své moci, mohli jsme se na tomto území klidně napít římského vína, poněvadž chapadla tohoto impéria sahala až do končin brány Moravské. Procházka centrem nám připadala, jako bychom se vraceli zpátky časem do jednotlivých období českých dějin, jelikož se nám nabídla celá řádka významných architektonických památek s velkou pestrostí uměleckých slohů. Samotné skvosty byly ovšem často zabarveny křesťanským nádechem, poněvadž ani toto město se nevyhnulo rozvoji tohoto náboženství v Čechách, a dokonce se zde nachází i nejstarší biskupství u nás vůbec (zal. 1063), a tak je Olomouc také známa jako církevní středisko celé Moravy. Když za své vlády Marie Terezie zjistila, že se tehdejší biskup ujímá moci nad městem a vozí se v přepychovém rokokovém kočáře, nechala mu postavit přímo před jeho domem zbrojnici jako symbol toho, že je to stále ona, kdo vládne českým zemím. S touto jedinou českou královnou je spojen i morový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1740 (jenž je v současnosti zapsán na seznam světového dědictví UNESCO), poněvadž to byla právě tato rakouská císařovna, která se jako první žena v kapli tohoto sloupu pomodlila. Po jemném barokním tónu olomouckého arcibiskupství a bustami vyzdobené zbrojnici jsme se zarazili nad velkolepě postaveným dómem sv. Václava, na kterém by se superlativy rozhodně nemělo šetřit. Tato suverénní dominanta města Olomouce, nacházející se na Václavském náměstí, je katedrála nejstaršího přemyslovského hradu na Moravě, ze kterého už bohužel můžeme nalézt pouze zbylou zídku. Tento pozdně gotický kostel prošel mnoha úpravami v různých obdobích našich dějin, a tak není nouze o různorodost jeho vzhledu. Náš úžas při pohledu na jeho velkolepost byl zaručeně na místě, protože tato honosná katedrála disponuje druhou nejvyšší kostelní věží v České republice. Uvnitř nás kromě největšího zvonu na celé Moravě ohromí zejména přepych všude okolo. Vzácnými kovy se rozhodně nešetřilo. Výstupem z katedrály jsme nemohli minout jedno ze tří nejznámějších olomouckých muzeí – Arcidicézní muzeum. Mimo jiné vzácnosti je v něm ke zhlédnutí již zmíněný kočár rokokního stylu tehdejšího biskupa. Dozvěděli jsme se také, že pravděpodobně právě na těchto místech byl roku 1306 zavražděn poslední přemyslovský král Václav Ⅲ., a v nedalekých budovách psal dost možná Wolfgang Amadeus Mozart další své dílo, když zde chvíli pobýval.
Jedním z nejvýznamnějších uměleckých slohů v Olomouci je bezpochyby baroko. V neposlední řadě ho reprezentuje zejména kostel sv. Michala, kde byla také Olomouc podle všeho založena. Jeho interiér však velmi zasahuje až do rokokového slohu, poněvadž jako obvykle na něm autoři nešetřili, ba je nutné konstatovat, že se vnitřní část zdá až přeplácaná. O tom vypovídají jak bohaté, zlatem zdobené zdi, obrazy a oltář, tak množství soch a ikon. Je těžké si nepovšimnout honosících se varhan se zlatými andělíčky na píšťalách. Další známou barokní památkou v historickém jádru města je pískovcová kašna Tritónů, kterou jsme nemohli minout. Jedná se o kopii kašny italského umělce Berniniho, která nás zaujala především zpodobněním české představy o vzhledu delfína. Ovšem Olomouc není samozřejmě známa jen pro své architektonické památky. Mnozí lidé si ji vybaví také jako univerzitní město. Tím se stala v druhé polovině 16.století, kdy byla založena Univerzita Palackého, nejstarší univerzita na Moravě. Ta funguje do dnešního dne a čítá několik fakult. V Olomouci je nejvyšší koncentrace vysokoškolských studentů v České republice. Pomyslí-li si někdo, že je v některých prvcích toto město až nápadně podobné tomu pražskému, musíme mu jenom přitakávat. Tato hanácká obec se již od pradávna snaží vyrovnat našemu hlavnímu městu ve všech směrech. Není tedy překvapující, že najdeme v její historické části i orloj. Ten byl postaven relativně krátce po tom pražském, v 15.století. Současná podoba pochází od Karla Svolinského, který ho po škodách z 2.světové války upravil do komunistické podoby.
A když už je řeč o 2.světové válce, je zřejmé, že se přesouváme na pomyslné časové přímce zpět do současnosti. Do Olomouci plné turistů a studentů. Do města, jehož historie nám zachovala tolik úctyhodných památek, že se nám je ani nepodaří za jeden den všechny podrobněji prohlédnout. Naskytlo se nám však tolik nádherné podívané a znalostí, kolik nám může nabídnout jen málokteré české město. Snad to budou i naše dítka, kdo zhlédne tyto skvosty v plné kráse člověkem nepoškozené, a snad to budou i oni, kdo bude z tohoto města odjíždět s novými poznatky a úsměvem na tváři, jak jsme odjížděli my.
Už při vstupu do historického jádra města nás zaujala bohatá výzdoba tamních budov, jako síť mezi domy úzké uličky, podobné těm pražským, a další zajímavosti, kterými toto staré město disponuje. Dozvěděli jsme se, že ve 2.století našeho letopočtu, když byl starověký Řím na vrcholu své moci, mohli jsme se na tomto území klidně napít římského vína, poněvadž chapadla tohoto impéria sahala až do končin brány Moravské. Procházka centrem nám připadala, jako bychom se vraceli zpátky časem do jednotlivých období českých dějin, jelikož se nám nabídla celá řádka významných architektonických památek s velkou pestrostí uměleckých slohů. Samotné skvosty byly ovšem často zabarveny křesťanským nádechem, poněvadž ani toto město se nevyhnulo rozvoji tohoto náboženství v Čechách, a dokonce se zde nachází i nejstarší biskupství u nás vůbec (zal. 1063), a tak je Olomouc také známa jako církevní středisko celé Moravy. Když za své vlády Marie Terezie zjistila, že se tehdejší biskup ujímá moci nad městem a vozí se v přepychovém rokokovém kočáře, nechala mu postavit přímo před jeho domem zbrojnici jako symbol toho, že je to stále ona, kdo vládne českým zemím. S touto jedinou českou královnou je spojen i morový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1740 (jenž je v současnosti zapsán na seznam světového dědictví UNESCO), poněvadž to byla právě tato rakouská císařovna, která se jako první žena v kapli tohoto sloupu pomodlila. Po jemném barokním tónu olomouckého arcibiskupství a bustami vyzdobené zbrojnici jsme se zarazili nad velkolepě postaveným dómem sv. Václava, na kterém by se superlativy rozhodně nemělo šetřit. Tato suverénní dominanta města Olomouce, nacházející se na Václavském náměstí, je katedrála nejstaršího přemyslovského hradu na Moravě, ze kterého už bohužel můžeme nalézt pouze zbylou zídku. Tento pozdně gotický kostel prošel mnoha úpravami v různých obdobích našich dějin, a tak není nouze o různorodost jeho vzhledu. Náš úžas při pohledu na jeho velkolepost byl zaručeně na místě, protože tato honosná katedrála disponuje druhou nejvyšší kostelní věží v České republice. Uvnitř nás kromě největšího zvonu na celé Moravě ohromí zejména přepych všude okolo. Vzácnými kovy se rozhodně nešetřilo. Výstupem z katedrály jsme nemohli minout jedno ze tří nejznámějších olomouckých muzeí – Arcidicézní muzeum. Mimo jiné vzácnosti je v něm ke zhlédnutí již zmíněný kočár rokokního stylu tehdejšího biskupa. Dozvěděli jsme se také, že pravděpodobně právě na těchto místech byl roku 1306 zavražděn poslední přemyslovský král Václav Ⅲ., a v nedalekých budovách psal dost možná Wolfgang Amadeus Mozart další své dílo, když zde chvíli pobýval.
Jedním z nejvýznamnějších uměleckých slohů v Olomouci je bezpochyby baroko. V neposlední řadě ho reprezentuje zejména kostel sv. Michala, kde byla také Olomouc podle všeho založena. Jeho interiér však velmi zasahuje až do rokokového slohu, poněvadž jako obvykle na něm autoři nešetřili, ba je nutné konstatovat, že se vnitřní část zdá až přeplácaná. O tom vypovídají jak bohaté, zlatem zdobené zdi, obrazy a oltář, tak množství soch a ikon. Je těžké si nepovšimnout honosících se varhan se zlatými andělíčky na píšťalách. Další známou barokní památkou v historickém jádru města je pískovcová kašna Tritónů, kterou jsme nemohli minout. Jedná se o kopii kašny italského umělce Berniniho, která nás zaujala především zpodobněním české představy o vzhledu delfína. Ovšem Olomouc není samozřejmě známa jen pro své architektonické památky. Mnozí lidé si ji vybaví také jako univerzitní město. Tím se stala v druhé polovině 16.století, kdy byla založena Univerzita Palackého, nejstarší univerzita na Moravě. Ta funguje do dnešního dne a čítá několik fakult. V Olomouci je nejvyšší koncentrace vysokoškolských studentů v České republice. Pomyslí-li si někdo, že je v některých prvcích toto město až nápadně podobné tomu pražskému, musíme mu jenom přitakávat. Tato hanácká obec se již od pradávna snaží vyrovnat našemu hlavnímu městu ve všech směrech. Není tedy překvapující, že najdeme v její historické části i orloj. Ten byl postaven relativně krátce po tom pražském, v 15.století. Současná podoba pochází od Karla Svolinského, který ho po škodách z 2.světové války upravil do komunistické podoby.
A když už je řeč o 2.světové válce, je zřejmé, že se přesouváme na pomyslné časové přímce zpět do současnosti. Do Olomouci plné turistů a studentů. Do města, jehož historie nám zachovala tolik úctyhodných památek, že se nám je ani nepodaří za jeden den všechny podrobněji prohlédnout. Naskytlo se nám však tolik nádherné podívané a znalostí, kolik nám může nabídnout jen málokteré české město. Snad to budou i naše dítka, kdo zhlédne tyto skvosty v plné kráse člověkem nepoškozené, a snad to budou i oni, kdo bude z tohoto města odjíždět s novými poznatky a úsměvem na tváři, jak jsme odjížděli my.
Hele....
(Artemis, 30. 5. 2009 20:30)