Příběh ze samých J
Jižní Javořice jódlují
Je jaro. Jasné jitro. Jinovatka ještě jiskřila. Jižní Javořice jedly. Jedly játra, jitrnice, jelita, jehněčí, jelení, jezevčí. Jaká jatka! Jenomže jinde jenom jahody, jáhly, jogurty, jablka. Jásaly: “Je jaro! Je jaro!” Jízlivý jazyk jistého Jana Ježka jásal: “Já jsem Ježíš!”, jelikož jarní Jitřenka jedovatě jasnila. Jé! Jede jaguár ješitného jinocha Johana Ještěda! Jeho jezevčík Jonatán jančí jako jehně. Jiní Javořičané jódlovali, jelikož Jižní Javořice jsou jistojistě jedinečným jódlovacím jádrem Javořičska. Jmenujme jen jednotu JJJJ – Jihojavořičskou Jódlovací Jaksepatří Jednotu. Jediná javořičská ježibaba jakoby jódlovala jakýmsi jíkavým jazykem. "Jdi jódlovat jinam, jelimane jeden jelimanská!" ječel jako jamajská jeptiška jirchář Jiří Jánošík, jmenovaný Juraj. Jó, Jižní Javořice jódlují již jedenáctileté jubileum. Jejich jazyky jsou jedinečné jako japonské jídlo. Jódlujme jako Javořičané. Jejich jitra jsou jim jednodušší. Jejich jícny jemnější. Jejich já jistější. Jódlujme.
heh
(janiiik, 12. 12. 2008 18:28)