..:: Artemis Fowl ::..:: Eoin Colfer ::.. české stránky

„Plevel – vlastnost člověka, kterou on nikdy nedokáže pochopit.“

 Ego          

Touto netradiční větou bych chtěl uvést tuto kompozici. Má především vyjadřovat nesmírné sobectví naší civilizace, které negativně působí na celou tuto úžasnou modrou planetu. Stačí se jen podívat na naše činy z jiného úhlu a ihned v sobě poznáte odpornou stvůru, jež si neváží ničeho okolo sebe. Začnete se štítit své přirozenosti. Budete se sobě hnusit asi tak, jako se hnusí chlupatý obrovský pavouk ženě po pravidelné nedělní koupeli. „Aaaaaaaaaa“. Rozdíl je však v tom, že chlupatý obrovský pavouk žije s touto planetou v symbióze. Dnešní člověk nikoliv.

Cestu ze školy jsem si zkrátil přes lesík protínající naše městečko. Ve školním bufetu jsem totiž utratil všechny peníze, a tak mi nezbyly žádné na autobus. Vysokou trávou si razím pěšinku ke kraji lesa a přemýšlím, jakou hru si zahraji doma na počítači. Au! Nějaký odporný hmyz mě kousl do nohy. Měli by to tady celé posekat. Já nenávidím hmyz. Jenom kouše a otravuje.

Dlouhou chvíli si krátím kopy, připomínající výkopy fotbalového brankáře, do pampelišek. Záhy mě napadlo, že není špatný nápad natrhat mé holce nějaké květiny. Vždyť má dneska svátek. Vytrhl jsem tedy ze země pár tuctů pampelišek a nashromáždil je do veliké kytice. Poté jsem je ozdobil dalšími barevnými květinami. Počkat. Co mě to napadlo? Mám dát své krásné holce ke jmeninám takový plevel? Vždyť se mi vysměje. Zajdu domů a potom jí koupím ty nejhezčí lilie. Ty má ráda. Odhodil jsem připravovaný dárek a pokračoval v cestě. Za obrysy stromů už jdou vidět první domky. Za chvíli jsem doma…

…Je krásný jarní den. Slunce si bez obláčkových strážců majestátně hoví na azurové obloze. Čerstvý vánek mi lehce omývá listy. Lesem se to jen hemží různým životem. Včely už vyrazily ze svého království a vydaly se opylovat mé pestrobarevné sousedy. Zkrátka ideální den pro nabírání sil.

Právě se snažím nabrat co nejvíce energie z teplých slunečních paprsků, když znenádání přišel poprask. VÝBUCH. VICHŘICE. ZEMĚTŘESENÍ. Nějaký obr si to rázuje přímo přes mé společníky. Vypadá to, že nemá žádné kořeny. Už několikrát se rozmáchl tím svým přerostlým stonkem přímo do mých zelených kamarádů a celé je přelámal. Když ten obr odešel, zůstala na mýtince naprostá spoušť. Jako po řádění velkého větru se u země krčily zdevastované části mých druhů. Některé bez květů. Některé dokonce úplně vyrvané ze země a odhozené opodál. Jako by se dříve překrásná výstava nejnádhernějšího umění přírody rozplynula v zelený hřbitov. 

Právě v mladém školákovi, o němž se hovořilo v první tezi, by se pravděpodobně mnoho z nás poznalo. Asi si právě říkáte, že to je naprostý nesmysl. Vždyť nejste školáci, nemáte důvod chodit lesem nebo byste trhali květiny spíše vlastní ženě či manželovi. Ale za tímto mladým chlapcem se schovávají veškeré špatnosti, vztahující se k ničení přírody.

Nemusíte si totiž zrovna razit cestu pampeliškami prorostlou mýtinou. Určitě byste si to raději objeli autem. Tím byste se ovšem zařadili mezi ty milióny a milióny lidí, kteří také velkým dílem pomáhají k „udušení planety“ vlivem výfukových plynů. Dnešní problém s tzv. ozónovými dírami by se dal přirovnat ke slepici v troubě, jež se mermomocí nějakým způsobem snaží nastavit co nejvyšší teplotu, aby se v ní co nejdříve naprosto uškvařila. Není totiž nic lehčího, než si koupit v obchodě obyčejný lak na vlasy a vypustit do vzduchu všechny ty škodlivé látky. Skládky, chemické postřiky, radioaktivita, nadměrný lov zvěře. To vše a mnohem víc by se dalo nazvat nejlepší cestou k záhubě všech organismů této úžasné planety. Ale proč se tím zabývat. Je to jako hledat jehlu v kupce jehel.

V souvislosti s těmito újmami se už v médiích i literatuře objevilo mnoho varování. Ale právě tato varování se často netýkala celé planety jako celku, nýbrž jen o záhubě lidstva jako takovém. Můžeme se tedy doslechnout o globálním hladomoru a světových epidemiích. Ale co je vlastně lidstvo?

Dalo by se přirovnat k zrnku písku na celé Sahaře. Proč? Vědci spočítali, že celá historie lidských dějin by se na hodinovém ciferníku ve vztahu ke stáří naší „matky Země“ dala přirovnat asi k posledním několika sekundám před půlnocí.

Uvědomme si dále, že na Zemi se nachází nespočet živočišných, ale i rostlinných druhů. Ani svým velkým počtem se člověk nemůže vyrovnat zbytku ostatních druhů. I když svými činy zasahujeme do přírody nejvíce, musíme pochopit, že jsme stejně jako zbytek živočišné říše dostali význam asi jako jeden mravenec pro celou velkou mravenčí kolonii. Co je to jeden mravenec?

Ptám se tedy: Kdy už se podaří nejinteligentnější bytosti naší Sluneční soustavy pochopit, že se chová jako jediný z miliónů hostů, který se chystá podmanit a záhy zničit celý hostitelský dům od toho nejštědřejšího hostitele? Dokáže se tento hanebný a sobecký druh vzpamatovat a neobracet se k životu zády? Dokáže pozastavit evoluci, jejíž vývoj vede k biologické nerovnováze celé této masivní koule života a ohlédnout se za příkladem svých předků? Porozumí tomu vůbec někdy i tak chytrý tvor?

Doufejme, že tomu tak někdy bude. Protože například dinosauři to štěstí neměli. Ruka osudu byla rychlejší. Nedělejme stejnou chybu. Lilie v obchodě vždy k mání nebudou.

Probuď se, člověče.